Tak jako většina z nás - tvořivých - jsem i já víkend trávila nad adventním věncem. Však to sami znáte, člověk pak má z výsledku o to větší radost a potěšení, když na to kouká a zapaluje svíčku za svíčkou :o)
...tak tady je...
Snad se i více méně povedl. Profík by ho zvládnul určitě za poloviční dobu.
Začalo to sobotní odpolední procházkou lesem za materiálem a málem z toho byla velká túra, jak se mi tam líbilo. A pak jsem se do toho hned s nadšením pustila. Slaměný korpus jsem obalila mechem. Aby náhodou neprosvítala světlá sláma. To by nebylo zrovna žádoucí. A pak už jsem jen nabalovala větvičky. Letos jsem kombinovala borové s buxusem, aby věnec co nejdéle vydržel v dobrém stavu. Výsledkem jsem si nebyla jistá, ale dopadlo to docela dobře. Používala jsem vázací drátek a pak i tavnou pistoli. Konečně jsem vyzkoušela novou, která doposud lenošila v šuplíku - osvědčila se na výbornou a jsem s ní maximálně spokojená. Je to výborný pomocník. Pak už jen stačilo zapíchnout svíčky, přizdobit šiškami, oříšky, šípky, něco málo břečťanovými listy a plstěnými perníčky. Ty málem vzaly za své po příchodu návštěvy do toho všeho...která se, s jásavými slovy "jéé perníčky", na ně vrhla a málem skončily v mlsných ústech příchozích. Výraz zklamání, že nejsou pravé, byl opravdu veselý... :o) Takže perníčky přežily a nakonec skončily na věnci, tak jak bylo původně v plánu.
základ obalený mechem
dále buxus a borovice
a takto vypadal dokončený základ
pak už jen stačilo dozdobit
perníčky bohudíky přežily
a večer
ještě jeden detail
Přeji všem krásný a pohodový čas adventní
Petra
